GALGO
KDO JE GALGO ESPAŇOL
Galgo Michael
Galga Troya
Galgo je velmi jemný, milý společník, který si celkem rychle zvykne na pohodlí, které mu doma vytvoříte. Až se nechce věřit, že tento úžasný chrt možná ještě před pár týdny běhal po španělských lesích a jeho úkolem byl lov. Galgo kterého jste si vybrali bude vděčný za svůj domov, za svého pána a bude se snažit splnit vám vše, co po něm žádáte.
Galgo je taktéž velmi vnímavý a učenlivý, velmi dobře se cvičí. Ve Španělsku obvykle žije ve smečkách, ve kterých vládne jasná hierarchie, kterou je zvyklý dodržovat. Proto je u galgů důležité důsledné vedení, musí se jim jasně nastavit pravidla a hranice, kdy Vy určíte, co je správně a co není, a nic mezi tím neexistuje. Oproti greyům jsou povahově trochu „drsnější“, více se snaží prosadit svoji vůli, což je dáno právě životem ve smečce.
Jak jsem již uvedla, galgo je smečkový pes, proto mu většinou nedělá problém sdílet domácnost s jiným pejskem, naopak jeho společnost přivítá.
Galgo je také pes veselý, hodně hravý, k lidem velmi vstřícný, ale nikoli vlezlý, plný života, je to osobnost, ale není svéhlavý. Psi občas mohou být poněkud "ostřejší", jejich výzva ke hře může někomu neznalému připadat jako agrese. Chování galgů je celkově takové živelné. Vše projevují s velkou vervou a chutí, jak svoji nelibost, tak také svoji náklonost, oddanost a lásku.
Dá se směle říci, že galgové mají smysl pro humor, jsou to „kašpárci“, kteří za pamlsek a pro Vaši radost udělají téměř nemožné. S galgem se v žádném případě nebudete nudit.
Občas mají galgové sklon k žárlivosti na osobu, kterou milují. Velmi si totiž cení pohodlí a komfortu, který jim poskytne adoptivní rodina, na to ze Španělska nejsou zvyklí a tento svůj komfort a milovaného páníčka jsou připraveni bránit a hlídat.
Galgo je pes velmi odolný, houževnatý a vytrvalý, co má rád dlouhé procházky a běh, taktéž si ale rád zalenoší na gauči.
Galgové a chrti všeobecně jsou obzvlášť citliví k extrémním teplotám, protože mají na těle jen velmi málo tuku. Proto je galgo pes nevhodný pro chov venku, může být chován pouze v bytě.
1.ÚNOR JE SVĚTOVÝ DEN GALGŮ
Každý rok se ve Španělsku rodí tisíce Galgů vyšlechtěných k lovu. Jejich životy bývají plné strachu a krutosti a když přestanou být užiteční, jsou brutálně zabiti.. oběšeni na stromech, hozeni do studny, ubiti k smrti nebo "jen" opuštěni
Přestože Galgové potřebují naši pomoc po celý rok, oficiální Světový den Galgů je dnes, takže máme perfektní příležitost se sjednotit a bojovat za tyto nádherné psy.
1. únor byl vybrán proto, že označuje konec lovecké sezóny, kdy mnoho Galgů potká osud horší, než byla krutost jejich dosavadních životů
Myslete tedy, prosíím, společně s námi na tato andělská stvoření a pomozte nám jejich osud změnit!
Děkujeme
https://www.diadelgalgo.com/
ŠPANĚLSKÉ PEKLO
Jak žijí galgové ve Španělsku
https://xzanshinx.deviantart.com/art/Galgo-211099259
Španělští galgové jsou ve své domovině využívání jako nástroj k lovu především zajíců
Celý svůj život co jsou využíváni jako lovci a přežívají prakticky na pokraji vyhladovění v otřesných podmínkách na izolovaných místech v malých tmavých prostorách nebo přivázáni na krátkém řetězu. Jsou pro lovce (galgueros) snadno nahraditelní a jsou vyřazováni pokud neloví podle představ lovce nebo z důvodu zranění.
Galgueros je většinou krmí jen plesnivým chlebem nebo odpadem z restaurací několikrát týdně. Psi mívají často otlaky a odřeniny, protože jsou nuceni ležet na tvrdé zemi.
Galgové tedy žijí velmi krutý a taktéž krátký život. Mnoho z nich se dožívá jen 2 až 3 let, pak se jich lovci různými způsoby zbaví a na začátku další lovecké sezóny jsou nahrazeni novými psy. Chovné feny bývají ponechány na živu o něco déle. Na počátku lovecké sezóny tak lovec může vlastnit i 20 psů, na konci jen 5.
Na konci lovecké sezóny začátkem února jsou brutálně vražděni ti, co již dále nejsou třeba, nebo svůj úkol neplní podle představ lovce. Desítky tisíc galgů ročně (je uváděno okolo 50 000, ale přesná čísla neexistují) je opuštěno, vyhladověno k smrti, jsou ubiti, jsou používáni jako terče k trénování střelby, otráveni, pověšeni, vhozeni za živa do studny a zavražděni dalšími krutými způsoby a následně vyhozeni mezi odpadky nebo zakopáni do země.
Oblíbený způsob zabití psa mezi lovci je tzv. „hra na piano“, kdy je pes pověšen za krk na strom tak, aby se zadními tlapkami částečně dotýkal země. Pes se snaží vyrovnat a udržet hlavu tak, aby se neoběsil a takto „tančí“ dokud mu nedojdou síly. Pes cítí paniku, úzkost, zoufalství, bolest, jeho utrpení může trvat hodiny, někdy i celé dny. Pes, který svému pánu věrně slouží a loví pro něj, je tímto způsobem „odměněn“ za své služby. Tito lidé nemají vůbec žádný respekt k živým tvorům
Takové to zbavování se psů – rituál, na konci sezóny má „obnovit čest“ lovce, který tím „trestá“ svého psa za špatný výkon.
Španělsko je jedinou zemí Evropské unie, kde není zakázán lov s chrty, což je druh lovu, kde pes zabíjí pronásledované zvíře. Ve zbytku Evropy lovečtí psy pouze zvěř pronásledují či nadhání pro lovce.
Být španělským galgem ve Španělsku se dá přirovnat k životu v pekle.
Naštěstí ale ve Španělsku, především ve velkých městech roste počet těch, kteří tyto krásné a milé psy chovají pro radost.
Galgos – odpadkoví psi španělských lovců
Ve Španělsku se ve vší tichosti odehrává drama, kterému ročně padne za oběť 100.000 až 150.000 loveckých psů ras Galgo a Podenco. Psi jsou věšeni, používáni jako terč při střeleckých cvičení, umírají na neléčené zranění a nemoci, a nebo prostě umřou hlady.
Pachatelé jsou ti nesčetní lovci, kteří tyto psy vidí pouze jako pomůcku k lovu, a kteří je v případě neuspokojivého výkonu prostě „vyhodí“. Neexistují oficiální statistiky, protože se tyto otřesnosti dějí tajně a hlavně v odlehlých, venkovských regionech. Čísla jsou vysoká, a sice proto, že mnoho lovců „spotřebuje“ za sezónu 10, 15, či až 20 psů.
Jelikož lovci míní, že hladoví psi lépe loví, tak jejich psi permanentně žijí na pokraji smrti hladem. Jejich normální strava se skládá z odhozených zbytků jídla z restaurací a zbytků chleba. Veterinární péče neexistuje, protože zvíře, které tyto podmínky nevydrží, není hodné lovu. Příbytky těchto psů jsou rozmanité a zásadně nedostačující. Jejich průměrně 2 – 3 letý život tráví vegetováním ve tmavých kůlnách, na krátkých řetězech, v nesnesitelném vedru či zimě. Leží ve vlastních exkrementech, mají ekzémy, záněty a parazity. Ven se dostanou pouze na trénink, na lov, či na smrt.
Při vytrvalostním tréninku existuje několik variant. Někdo používá zařízení podobné sušáku na prádlo, jen podstatně větší. Psi se přivážou na ramena a musí běhat v kruhu. Ti slabí jsou likvidováni. Jiní zase přivážou psy za auto a jezdí s nimi po polních cestách.
Lovecký instinkt - a zároveň oblíbenou zábavu lovců – se budí nahánění na zajíce na velkých plochách bez stromů.
Také věšení psů má svůj důvod. Je to perverzní zábava lovců a říká se mu „Hra na klavír“. Psi se oběsí na provaze na větev tak, aby zadními nohami těsně dosáhli na zem. Aby udrželi rovnováhu, tak začnou „tancovat“, jak tomu lovci rádi říkají. Tahle procedura a s tím spojený smrtelný strach může trvat hodiny. Na konec se pak psi udusí, protože se vyčerpáním neudrží na nohách. V Seranillo del Valle stojí na fotce zobrazení pomník na památku tisíců oběšených galgů.
Jádrem problému je španělský zákon na ochranu zvířat a slepé oči politiky, justice a policie. Předpisy na ochranu zvířat nejsou ukotveny v trestném zákoníku. Proto jsou tyto delikty posuzovány pouze jako přestupky, podobně jako špatné parkování, pokud tedy vůbec posuzovány jsou, a na viníky jsou uvalovány směšné finanční pokuty. Mnoho příslušných zástupců státu jsou sami lovci, což vysvětluje jejich slepotu vůči těmto perverzním praktikám.
Zdroj: European Society of Dog and Animal Welfare https://www.esdaw.eu/spainhuntingdogs.htm
KNIHA 'From Heaven to Hell - The Story of the Galgo Espanol'
